Můj suchý listopad

Mám za sebou parádní dovolenku. To sem sice nepatří, ale našla jsem si tam čas sepsat tento článek. Vzpomínka na listopadový měsíc...


Ježda, já mám takovou chuť na víno. A nemůžu. Teda můžu, ale nechci. To jsem se zase do něčeho nahrnula.

Tak si dám alespoň nutelu, čokoláda to zažene. Ale sakra, tu taky nemůžu. Teda můžu, ale nechci. Tak jedna věc je se do výzvy uvrtat společně, ale abych se do něčeho vrhla ještě já sama. To může napadnout jenom tebe, Marťo. Tak si to teď pěkně užij.

...no ale pěkně od začátku.

Mezi kamarády se začala šířit myšlenka, že bychom si mohli dát nějaký ten měsíc bez alkoholu. Měla jsem za sebou návštěvu 6 svateb a střízlivá jsem tam tedy opravdu nebyla. Přes léto se ten alkohol doslova sám nabízí - léto, voda, grilovačky, dlouhé noci... A tak se stalo! Byl přede mnou listopad, přesněji řečeno suchý listopad.

Zároveň jsem si už hodně krát říkala, že bych si chtěla zkusit dát nějakou dobu bez cukru. A hádejte, jak mě to "krásně" napadlo. Proč si k suchému listopadu nepřidat i listopad bez cukru. No hned druhý den jsem toho litovala. Chtěla jsem se zcela vyhnout cukru, tedy i sacharidům obecně, ale to byl popravdě dost těžký oříšek. Tudíž jsem se po prvním týdnu soustředila jen na přidané cukry. Neříkám, že jsem si je zcela odepřela, ale rozhodně jsem si připomněla, kde všude ten cukr sakra je.

A tak mi nastaly krušné dny. Když jsem byla v hospodě, nedala jsem si ani pivko nebo vínko, ani džus či kofolu. Čaj už mi lezl krkem, tak se dokonce i jednou stalo, že jsem si dala džbán vody. Chápete to? Prostě já a džbán vody v hospodě. No sranda k popukání. Pak jsem přišla domů, abych alespoň něco smlsla, ale zas ten cukr. Takže jsem chroupala oříšky, mrkev a oblíbené goji.

Tento suchý měsíc se mnou absolvoval i můj nejmilejší protějšek Ráďa, ale cukr si dopřával - podezřívám ho, že i za mě, a především přede mnou. Takže když jsme šli na rodinnou návštěvu, museli jsme složitě vysvětlovat, proč nepijeme alkohol. Že opravdu nejsme nemocní, že si to chceme jen vyzkoušet. Dokonce jsem i upekla dort bez cukru. I přesto, že nebyl sladký, tak sklidil úspěch, ale jestli to byla jen milosrdná lež či pravda, to mi není známo.

Během tohoto krušného listopadového období jsem v jednom víkendovém dni zavítala do Brna na sportovní veletrh Sportlife se svojí bláznivou Joodley (čti Pája). Užili jsme si parádní den, plný nových sportovních zážitků. Ale to hlavní, koupila jsem si "speciální" nutelu bez cukru (složená jen z arašídů, lískových oříšků, kokosového oleje, belgické čokolády a syrovátkového izolátu - bez přidaného cukru, palmového oleje či soli). Od toho dne, vždy když mě honila mlsná, jsem si vždycky mohla otevřít svoji sklenici.

A co mi tady ta zkušenost vlastně dala či vzala?

Myslím, že i když to nebyl můj cíl, jsem asi v koutu duše tajně doufala, že shodím nějaké to kilo. Ale přesně tady jsem si vyzkoušela to, co radím svým klientům nebo okolí. Nejde jen o ty kila, i když je všichni často považují nejdůležitější. Důležité je, zda se člověk začne líp cítit či má více energie... A také se může stát, že než aby začaly ubývat kila, tak jdou dolů spíše centimetry. No, a tak se stalo i u mě.

Jak už jsem psala výše, zjistila jsem, že ten cukr je prostě všude. I tam, kde ho člověk absolutně nečeká. Některé totiž nenapadne hledat cukr v hamburgeru, rajčatové omáčce, müsli tyčinky, energetické nápoje...

Také jsem si celkem dost otestovala svoji vůli. Všecko je to v hlavě, takže jsem se vždy snažila nějak oprostit od myšlenek na cukr či alkohol a nemyslet na to. Také si myslím, že mi ten měsíc bez alkoholu tak náročný ani nepřišel, protože ta cukrová výzva mi dala zabrat až až.

No a sama pro sebe jsem si dost ujasnila, že pokud chci čelit nějaké výzvě, tak bohatě stačí jedna, nemusím si do toho hned aktivně cpát dvě.